Kapitola první
Bylo půl sedmé ráno a slunce si razilo cestu skrz záclony. Tiffany se v posteli zavrtěla, hodlala využít každou volnou minutu k blaženému odpočinku.
Už skoro usínala, když si na něco s leknutím vzpomněla. Úkol z geografie! Twicerová ji zabije! Zmučeně zasténala a vyhrabala se zpod teplých přikrývek. Nenávidím Twicerovou, pomyslela si. Je schopná nám dát úkol první den školy. A skutečně, bylo jen pár dní po konci prázdnin a Tiffany spolu s celou třídou toužebně vzpomínali na svobodu, které měli tehdy hojnost.
Tiffany si nazula sandály a došourala se ke dveřím. Chytla kliku a prsty se jí zabořily do něčeho studeného a lepkavého. To snad není pravda, tiše zuřila, zatímco si ten hnus utírala do pyžama. Tohle si Jacob vypije, jen co se mi dostane do rukou. Její bratránek totiž považoval za obrovskou zábavu namazat jí kliku medem. Tento týden již potřetí! Vzteky kopla do dveří, jenže zůstaly zavřené a ke všemu si narazila palec u nohy.
Zavřela oči a napočítala do deseti. Byl to prý osvědčený způsob, jak se zklidnit. Zhluboka se nadechla a rukou schovanou v rukávu stiskla kliku a prudce otevřela dveře dokořán.
„Áááúúú!!!“ ozval se výkřik a za dveřmi se objevila služebná Julie a tiskla si ucho. Tiffany pozvedla obočí. To jsem si mohla myslet.
„Patří ti to, že špehuješ.“ Julie se na ni ublíženě zadívala. Skutečně to byl její nejoblíbenější koníček, odposlouchávat za dveřmi. Tiffany ji přímo nesnášela a Julie na tom byla stejně. Ty dvě si prostě nepadly do oka.
„Promiňte, slečno Tiffany.“ Obě se sjely pohrdavým pohledem, načež se každá obrátila na jinou stranu. Tiffany do kuchyně, Julie kamsi, kam většinou služebné chodí. Becky to ani za mák nezajímalo.
Seběhla po schodech dolů a pak prvními dveřmi vpravo. Ocitla se ve své nejoblíbenější místnosti – kuchyni paní McFloydové, své matky. Labužnicky nasála nosem vzduch, poté usoudila, že je vše v pořádku a jala se vyrabovat sklep.
Nutno také říct, že Tiffany Elizabeth McFloydová, dvanáctiletá dcera zámožného mořeplavce z Rittafordu byla poněkud podivín. Měla zrzavé vlasy a kolem malého nosu pihy, což jí ale na kráse neubíralo. Byla většinou tichá a zasněná, věčně zahloubaná do knih. Skutečnost, že se jí spolužáci stranili můžeme přičítat možná závisti, možná že žárlili na její bohaté rodiče. Většinou však sedávala sama a kdykoli k ní učitel někoho posadil, pak to bylo za trest.
Tiffany to však nevadilo, vystačila si sama, bez přátel. Bydlela s rodinou v menším sídle, kde většinou bloumala úplně sama, protože otec s matkou byli věčně na cestách. Tedy, když nepočítáme Julii, ale ta se skoro nikdy nepočítá.
O pět minut později, když se Tiffany nasnídala, vydusala nahoru po schodech, dokončit úkol z geografie a vduchu Twicerovou proklínala. Už brala za kliku, když uslyšela čísi opatrné kroky. Ohlédla se a uviděla služebnou Julii, jak někam s provinilým výrazem chvátá. K prsou si přitom tiskla balíček v bílém plátně.
Jakmile si všimla Tiffany, křečovitě se usmála a balíček rychle schovala za zády.
"Co to tam máš?" zeptala se Tiffany podezřívavě a snažila se nakouknot Julii za záda. Ta se jí obratně vyhýbala a přitom odsekla: "Nic, co by tě muselo zajímat." Chtěla spěšně opustit chodbu, ale Tiffany jí zastoupla cestu.
"Nepustím tě, dokud mi to neřekneš." Julie se zoufale snažila proklouznout, ale docílila jen toho, že Tiffany chytila roh bílého plátna. "Pusť...to!" zasupěla hystericky a trhala za balíček, ale Tiffany držela pevně. Začaly se přetahovat a Julii se potily ruce, horečně se snažila vytrhnout tu věc Tiffany z rukou. Obě tahaly, seč mohly, až se plátno roztrhlo a na zem spadla malá kazeta potažená černou kůží. Dopadem na koberec se otevřela a vysypala se z ní spousta stříbrných lžiček.
"Tys kradla!" Tiffany nenávistně propalovala Julii pohledem. Ta nevěděla kam s očima.Tohle až se dozví otec... Zachvátil ji šílený vztek a vybublal na povrch.
"Tyyy..." zasyčela, vrhla se na na ni a zasypala ji deštěm ran. "To byla mámina sbírka!" křičela Tiffany, zatímco Julii mlátila hlava nehlava. Ta se marně snažila uhnout a zakrývala si obličej rukama.
Tiffany toho nakonec nechala, krok poodstoupila a prudce oddechovala. Jak já ji nenávidím, myslela si. Julie se důstojně narovnala, v obličeji celá rudá, měla natržený ret a na jednom oku obrovský monokl. Tiffany ji zarazila. "Tátovi to neřeknu," Julie si oddechla, "ale pokud mi uděláš menší službu." Julie našla svůj přirozený nadutý způsob chování a zvedla obočí, což se však trochu minulo účinkem díky fialovému monoklu na pravém oku.
"Jakou službu?" Tiffany se bolestně ušklíbla.
"Víš, dneska máme odevzdat úkol z geografie a jestli nevyjdu do deseti minut, tak přijdu pozdě do školy." Víc nemusela říkat. Někdy je Julie docela fajn, stačila si pomyslet, než si vzpoměla, že se právě dotyčná pokusila ukrást matčinu sbírku čajových lžiček.
