1.- Zvěd
Orfeus tiše zaklel. Zase mu unikla ! Celý den ležel nehnutě skrčený v zatuchlé a vlhké stodole, kde mu jediným rozptýlením byl starý pavouk lezoucí mu po ruce. Celý den se krčil pod balíkem sena jen pro to, aby mu ta pitomá holka zase utekla. K čertu s tím vším ! Jenže když si nepospíší, Pánovi dojde trpělivost. Orfeus se otřásl tou představou. Musí si pospíšit.
___________________
Tigris si však naprosto neuvědomovala, že ji někdo sleduje. A i kdyby ano, na žádné jiné starosti jí už v hlavě nezbývalo místo.
Její otec umíral. Před třemi lety jej schvátila záhadná nemoc a od té doby se nehnul z lůžka. Žádný léčitel z vesničky, ba ani z nedaleké ho města Carawillu na úpatí Gerberských hor si nevěděl rady. Buď žádný lék neeistoval, nebo s ho léčitelům nedařilo najít.
A nyní otec umíral. Vypadalo to, že z tříletého balancování někde na hranici mezi životem a smrtí se jeho vzdalo a podvolilo se působení nemoci. Zjevně v nesmírných mukách se klátil a svíjel na lůžku, vlasy mokré potem se mu lepily k čelu. Ústa zkřivená v bezhlesném křiku, oči plné hrůzy doširoka rozevřené.
Matka, se suchýma a opuchlýma očima, neschopná vyronit už jedinou slzu seděla ve dne v noci u otcova lože a po chvílích vyměňovala studené obklady. Nejedla ani nepila, jen neustále bděla u umírajícího muže. Tigris ji už delší dobu s vzrůstajícím znepokojením pozorovala. Již týden dohlížela na otce a za celou dobu nepozřela ani sousto. Pokud by tak šlo dál, brzy by se zhroutila. Tigris ji přesto obdivovala, že se ještě drží na nohou. Jako by jí její snaha co nejlépe pečovat o umírajícího člověka dodávala sílu. Dlouho to ale nevydrží.
Tigrianina matka byla v mnohém neobyčejná žena, však poněkud zchátralého zevnějšku. Její bezvýrazný obličej se ztrhanými rysy rámovaly kdysi krásné, dnes zplihlé a rozcuchané tmavé vlasy vzadu zčesané do neumělého uzlu. Byla poněkud podsadité postavy a působila dojmem člověka, který za krátkou dobu hodně rychle zhubnul.
Jakkoli byla ale nehezká, dokázala po celé tři roky otcovy nemoci udržet stavení, statek a pole v provozu jen se Tigrianinou pomocí a ještě si našla čas hledat léčitele a čaroděje pro nemocného manžela. Byla to vskutku neobyčejná žena.
___________________
Ráno Tigris jemně zaklepala na dveře otcova pokoje. Chvíli se zaposlouchala a když nic neuslyšela, zmáčkla kliku. Dveře se se skřípáním otevřely. Povzdechla si - bude je muset namazat. Rozhlédla se po pokoji a strnula. Krve by se v ní nedořezal.
Otec ležel jako obvykle na lůžku, nehybně, ale jaksi strnule, hruď se mu nehýbala a slepé oči se němě dívaly do stropu. A na jeho těle ve velké kaluži krve ležela matka, ruce sevřené v posledním objetí.
