Jdi na obsah Jdi na menu
 


11.- Pravda a lež

   Otevřeli dveře pokoje. Navzdory stavu hostince a lokálu byl čistý a skromně zařízený. Po stranách stály dvě postele, vedle hrubý dubový stůl, na kterém ležela váza s čerstvým kvítím a dvě stolice. Malým zaprášeným oknem dovnitř proudil čistý vzduch.

   Na postelích, jak slibovala hostinská ležely čisté šaty. Tigris měla chuť si zavýsknout, protože kožené kalhoty a halena, které jí věnoval Orfeus ji nepříjemně dřely do kůže. Navíc oba začínali poněkud zapáchat. Podívala se na Orfea v nevyslovené prosbě.

   "Co se děje ?" Orfeus nechápal.

   "No ... řekněme, že jsem žena a ty jsi muž a já se potřebuju převléknout." Víc nemusela říkat, Orfeus se s tichým zabručením obrátil zády.

   "Byla bych radši, kdybys odešel," podotkla netrpělivě Tigris. Orfeus se k ní otočil, obrátil oči v sloup a zabouchl za sebou dveře.

_____________

   Vlastně mu přišlo vhod, že musel opustit pokoj, protože měl pořád ještě povinnosti Pánova špeha. A ty říkaly dát vědět o postupu práce kdykoli to bude možné. Protože si nemohl dovolit vyzrazení své mise, vzkaz, načmáraný na kusu pergamenu předal poštovnímu holubovi, kterých tu bylo plno.

   Poštovní holubi byli vycvičení k tomu, aby doletěli, kamkoli se jim řekne a pak se vrátili na místo vypuštění. Byl to nejrychlejší způsob posílání zpráv.

   Orfeus si oddechl. Tento úkol splní, a pak opustí Pána jednou provždy. Ale něco v jeho nitru ho pobízelo, ať to udělá hned.

_____________

   O půl hodiny později se oba sešli zpět v pokoji. Tigris se učesala a oblékla a když Orfeus vešel do místnosti, vůbec ji nepoznával. Měla na sobě jednoduché a prosté blankytně modré šaty s ramínky a vlasy si svázala do uzlu a vetkla do nich jednu z květin, které byly ve váze. Rostlo jich všude plno, ale Orfeus si ještě neuvědomil, jak jsou hezké.

   Usmál se na ni. "Krásné," pochválil, "jen na lady z Fallawillu je to poněkud venkovské." Zasmáli se a pak Tigris odvětila: "Lady Dolores byla tvůj nápad, ne můj !" Orfeus se zazubil. "Jen ale uznej, že to byk vynikající tah, když už jsi se musela od začátku chovat povýšeně. Budeme se skrývat za maskou bohatého panstva, které si vyjelo na výlet." Koketně se uklonil a pravil: "Cokoliv si budete přát, má paní." Tigris se posadila.

   "Proč vlastně musíme cestovat v utajení ?" zeptala se a než stačil Orfeus něco odpovědět, dodala: "a neříkej, že aby mě lidi z mojí vesnice nenašli. To jsem bych ti nespolkla ani náhodou a ještě by ses ztrapnil." Zamračila se na Orfea, který na ni nechápavě zíral. "Přece nejsem až zas tak úplně pitomá, Orfee, je mi jasné, že jsi byl v horách kvůli mě." Orfeus měl žaludek až v krku. Tak přece ... Snažil se nějak zachránit situaci.

   "A-ale to ... já ..." Tigris ho zarazila. "Chci vědět jen jednu věc." Probodávala Orfea pohledem. "Ten dopis o mé zradě, ať už jsi ho psal ty, nebo kdokoli jiný, existuje, nebo sis ho vymyslel ?" Orfeus se nadechl k odpovědi a Tigris ještě dodala : "A nelži mi !" Orfeus přikývl a odpověděl: "Ano, je opravdový." Tigris pozvedla jedno obočí a tak ještě dodal : "Přísahám, že mluvím pravdu." Tigris se usmála, zjevně s ním byla spokojená. "No vidíš."

   Orfeus si říkal, co z toho asi vzejde. Pokračovala : "Poslyš, je mi prozatím jedno, kam mně vedeš a pro koho to děláš. Sama to nezjistím a ty mi to taky neřekneš, pokud nejsi zrádce, což myslím, že nejsi." Propalovala ho pohledem. "Ale," pokračovala a Orfeovi se stáhlo hrdlo, "nebudu ti věřit, dokud se o tobě nepřesvědčím. Půjdu však s tebou, ale jen proto, že stejně nemám kam jít. Pamatuj ale, že můžu kdykoliv odejít." Zkřížila nohy a Orfeus si tiše oddechl. Obrátil pohled k Tigris a ta se k jeho překvapení usmívala.

   "Je zvláštní tě vidět bezbranného, zvláště když jsem tě sama odzbrojila." Její úsměv byl nyní ještě širší. Orfeus se zlobil sám na sebe, že ho přemohla malá holka a ještě k tomu ta, kterou měl správně držet v zajetí on. Jenže si nemohl představit, že by se zrovna k choval ošklivě. 

   Sotva slyšitelně zašeptal : "Zachránila jsi mi život. Správně bych tě měl nechat jít." Tigris kývla. "To ano. Tak proč to neuděláš ?" Orfeus si povzdechl. "Rád bych. Jenže co bys tím získala ? Ten, komu sloužím má spoustu špehů a stejně by tě jednou našel. Před ním se neschováš." Smutně k ní vzhlédl. Tigris zalapala po dechu. "Je to ten, který si myslím, že to je ?"  Orfeus se s poslední špetkou humoru uchechtl. "Záleží na tom, co si myslíš." Tigris netrpělivě zavrčela : "Ty víš, koho myslím." Orfeus nepatrně kývl. "Vím, koho myslíš. Našeho krále." Tigris ohrnula ret. "Tvého Pána." Poté se zhroutila na postel.

   Orfeus se rozhodl. Bude to rozhodnutí, které mu změní život, ale udělá to. Kvůli ní ano.

   Tigris se zdrceně podívala na Orfea. "Co po mě může Griffel chtít ?" Ten jenom pokrčil rameny. Už se rozhodl a hodlal své rozhodnutí provést, dokud ho neopustí odvaha. "Správně jsi podotkla, že bych ho neměl zrazovat, ale již není mým pánem, takže ti to povím. Nebo spíš nepovím, protože mi nic neřekl. Nejsem o nic chytřejší, než ty." Tigris se na něj zaraženě podívala. "Jak to myslíš, už není tvým pánem ?"

   Orfeus se na ni pevně podíval a hrdě vztyčil hlavu. Byl pevně rozhodnutý. "Protože jsem se ho zřekl. Zříkám se ho tady a teď, před tebou, jako pečetním svědkem." Tigris se na něj ohromeně podívala. Orfeus ještě dodal : "A zároveň se tě odteď zavazuji chránit a být tvůj osobní strážce a přítel, pokud ovšem dovolíš." Zadíval se do země a tváře mu hořely. "Předtím jsem si říkal, že nemáš naději přežít, pokud ti pomůžu utéct. Král by tě našel, ať by ses schovávala kdekoli. Ale když budu s tebou, naději máme oba."

   Tigris se nestačila divit, ale Orfeus hrdě pokračoval. "Byl jsem zbabělec. Místo, abych se ti odvděčil jsem se ujišťoval, že nemáš naději. A navíc, kdybych ti pomohl, Griffel by se mi pomstil. Ty máš alespoň naději, že tě nechá žít, pokud tě dostane. Ale byly tu jisté okolnosti, které mi nedovolovaly ... " Slova z něj najednou lezla jako z chlupaté deky.

   Tigris polkla a snažila se vstřebat to, co právě bylo vysloveno. Přísaha před svědkem byla neporušitelná a porušení, nebo zfalšování se rovnalo v Girebonu rozsudku smrti. Pokud Orfeus má alespoň kapku girebonské krve, pak to znamenalo ... Tigris tomu nemohla uvěřit.

   Orfeus se však nezdál být ve své kůži. Pokračoval : "... no, jde o to, že jsi mi zachránila život. A já ... no ... neumím si ho představit bez tebe." Tváře mu hořely jako v horečce, ale on neochvějně pokračoval dokončit to, co nakousl. Zavřel oči. "Miluji tě, Tigris. Bez tebe ... nemohl bych přežít s vědomím, že tě král drží v zajetí."

   Tigris se rozbušilo srdce. Ještě žádný muž jí nevyznal své city. Vzala do rukou ty Orfeovy a pravila : "Přijímám tvou nabídku být mým ochráncem a velice si cením tvého rozhodnutí. Jen odpusť, že pravděpodobně nebudu schopna tvé city opětovat." Podívala se mu do očí a usmála se. "Teď prosím opusťme povinnosti formalit a pojďme se najíst."

 

Příspěvky

Komentáře k 11 kapitole

26. 5. 2012

 
Celý příspěvek | Rubrika: 11.- Pravda a lež | Komentářů: 0