Jdi na obsah Jdi na menu
 


2.- Únos a sebevražda

Orfeus se dmul pýchou. Takhle by to nezvládl nikdo, kromě něj. Když ta holka byla pryč, vkradl se oknem do pokoje. Nikdo si ho nevšiml, ta ženská právě plakala nad kohosi mrtvolou - ideální podmínky pro sebevraždu. Nebylo ani tak těžké ji zabít, jako odtrhnout od toho starce. Ti lidé s tím nadělají !

   Upřímě řečeno jej reakce té dívky pobavila a vnukla mu nápad. Ani na okamžik nezapochybovala, že jde o sebevraždu, vždyť matka by k tomu měla dobrý důvod. Nicméně skutečnost, že že během jedné noci přišla o oba rodiče jí nesmírně otřásla a tak hned jak zburcovala vesnici, složila se v mdlobách na zem. Byla vlastně ještě dítě.

   Po celé vesničce se rozléhal pláč a křik. Tigrianini rodiče byli velice oblíbení a známí svou houževnatostí a pílí, proto byli jejich náhlou smrtí vesničané a sousedé otřeseni. Zároveň litovali Tigris, že v tak mladém věku osiřela a zůstala na opuštěný statek sama.

   Náhlý zmatek Orfeovi naprosto vyhovoval. Tigris byla pořád v bezvědomí a nikdo neprotestoval, když její bezvládné tělo zvedl, protože jej považovali ve zmatku za jednoho z nich. Bylo přirozené, že její tělo odnáší do bezpečí.

   Pozorně si Tigris prohlížel. Byla krásná, takovým divokým a nespoutaným způsobem. Ušlechtilá tvář měla jaksi kočičí rysy, což ji dělalo ještě krásnější. Celá vlastně připomínala kočku, svojí elegancí a jakýmsi šarmem, s kterým se pohybovala. Jméno Tigris nosila více než zaslouženě pomyslel si.  

   Hříva zlatohnědých vlasů jí splývala po ramena a odhalovala mírně zašpičatělé uši. Možná má mezi předky elfy, přemýšlel, ale hned tuto možnost zavrhl. Elfové se nikdy nepářili s lidmi a navíc Tigris svými rysy elfku rozhodně nepřipomínala. Elfové byli majestátní a hrdí a jejich tváře měly ostré úhly, stejně jako uši a obočí. Tigris byla na elfku moc uhlazená. Nu co, pomyslel si, tím se může zabývat jindy.

   Rázným pohybem si její bezvládné tělo přehodil přes rameno a zamířil ke skupince stromů, kde měl uvázaného malého ponyho.

_______________

 

  Ještě než se Tigris odjel z hor, užil si malou pomstu. Napsal vesničanům anonymní dopis, ve kterém stálo, že za smrt svých rodičů může Tigris. Tajně prý podala otci jed, aby získala jeho majetek a jakmile zemřel, zabila i matku a nastrojila to jako sebevraždu. Poté utekla z vesnice. Podepsal se jako svědek vraždy a uvedl nekolik podrobností, které mohl znát jedině svědek, nebo vrah. Nejenže Tigris nikdy neuvidí vesnici, dokonce by se nemohla ani vrátit. Pán na něj bude hrdý. Orfeus nevěděl, proč Pán chce tu holku, jedno bylo ale jisté - Tigris to nebude mít lehké.

 ___________________

       Na druhé straně země, v Tallenských pouštích na hranici Girebonu a Porcova se vojska obou zemí střetly v rychlé a krvavé bitvě, která měla určit budoucnost Porcovského knížectví na dlouhá staletí.

    Generál, a zároveň girebonský král Griffel zuřil. Přímo před jeho očima drtila Porcovská armáda jeho kavalerii a tak mařila jeho sny o nadvládě nad Porcovem. Částečně na to mělo vliv i to, že jeho žoldnéři už pěkných pár let neviděli svůj plat. Jestli jej zklame i Orfeus, bude vraždit. Moc tomu nescházelo.

__________________

    Ten však tuto možnost vůbec neočekával. O bitvě samozřejmě věděl a byl si jistý, že Girebon zvítězí. Doufal v to. A i kdyby ne, jeho zpráva krále jistojistě potěší. O druhé možnosti nehodlal ani uvažovat.

    Orfeus netušil, jak důležitý ten úkol - unést Tigris - je, předpokládal však, že když na něj Pán najal jeho osobně, bude hodně vážný.

    Právě si dával přestávku na oběd ve stínu Gerberského lesa. Za usilovné ho žvýkání sledoval okolí. Jeho oči lhostejně sledovaly nevlídnou krajinu hor, protkanou průsmyky a zrádnými skalisky.        V koutku duše lidi z vesničky litoval, že se museli usadit na tak nehostinném místě, vzápětí však podobné myšlenky zahnal. Teď nebyl čas na soucit, teď byl pro něj přední úkol, který mu Pán svěřil. Pátral po možném nebezpečí a jeho oči hledaly každý náznak něčeho, co by naznačovalo, že se zde skrývá nepřítel. Zastavily se u bezvládného Tigrianina těla. Cesta horami na kodrcajícím poníkovi jí téměř rozrthala šaty a Orfeovi se naskýtal pohled na její svůdné polonahé tělo. Rozmrzele se ušlíbl. Nedříve Pán, potom si s ní může dělat, co chce. Docela se na to těšil.

   Tigris se dosud nevzpamatovala z bezvědomí, částečně proto, že jí dal ještě pořádnou ránu do spánku, pro jistotu. Orfeus pokrčil rameny. Uškodit to nemůže.

 

Příspěvky

Komentáře ke 2. kapitole

21. 5. 2012

 
Celý příspěvek | Rubrika: 2.- Únos a sebevražda | Komentářů: 0