Jdi na obsah Jdi na menu
 


10.- Lady Dolores

   Cesta jim rychle ubíhala a tak nebylo divu, že kousek před polednem dorazili do města. Tigris byla naprosto uchvácená, protože nikdy nic tak velkého neviděla, znala jen svou horskou osadu, kde bylo jen pár domků ledabyle poházených po svahu.

   Oproti tomu mělo uspořádání v Carawillu přesný a geometrický řád. Hradby, které protínala bytelná dubová brána, byly nejméně pět metrů vysoké a Tigris připadaly nedobytné jako pevnost. Zvenčí se Carawill zdál tichý a poklidný, když je ale ospalý zřízenec po kontrole vpustil dovnitř, naskytl se jí pohled na neutuchající veselí.

  Lidé pobíhali ulicemi sem a tam, křičeli, smáli se a zdálo se, že nemají žádné starosti. Užasle se rozhlížela. Orfeus jí pošeptal do ucha :

   "To kdybys viděla Darkwill, byla bys překvapená mnohem víc." Usmíval se, zatímco se prodírali vířícím davem. Tigris se zarazila. Darkwill bylo hlavní město Girebonu a sídlil v něm král.

   "Ty znáš Darkwill ?" zeptala se. Orfeova tvář se zachmuřila.

   "Vyrostl jsem tam. Ale teď už o tom nemluvme a najděme si nějaké ubytování." Krátce prohodil pár slov s mladým mužem, kterého zastavil a pak Tigris sdělil :

   "Touhle ulicí doleva, pak dvakrát doprava a pak hned třetí dům zleva. Aspoň takhle to ten mladík říkal ... tak, a teď doleva." Tigris se brzy přestala v ulicích orientovat. Zpočátku jí ruch a křik plnící město nevadil, teď jí ale začala bolet hlava. Stýskalo se jí po horách a po jejich strnulém klidu. Svěřila se Orfeovi a ten ji s humorným blýsknutím v očích ujistil :

   "Zvykneš si," řekl prostě.

_____________

   O půl hodiny později zaklepali na dveře omšele vypadajícího hostince. Po chvíli, která Orfeovi připadala zbytečně moc dlouhá jim konečně otevřela jakási žena, ve středních letech, zjevně vyrušená ze své - ať už jakékoli - každodenní činnosti. Znuděně si je oba prohlédla a pak ostře pronela :

   "Chcete něco, nebo jste sem přišli jen okounět ?" Její nevraživost byla více než zřejmá a Orfeus nad tou nezdvořilostí pozvedl obočí. Než ale stačil něco odseknout, Tigris ho stiskem ruky zarazila, aby se neunáhlil. Co nejsladším tónem řekla :

   "Vy si, vážená paní tohohle domu myslíte, že kdybychom sem přišli jen okounět, jak jste nám ráčila drze zdělit, tak sotva bychom se plahočili přes celé město a hodinu čekali, než se uráčíte dostavit a otevřít nám dveře." Přívětivě se usmála, Orfeus si však všiml, že tento úsměv nen ani trochu srdečný. Běhal mu z něj mráz po zádech. Tigris však pokračovala dál. "Pokud jsme vás vyrušili z něčeho tak důležitého, že jste tomu dala přednost před přáním svých zákazníků, tak se hluboce omlouváme a rádi bychom věděli, co to je." Vyčkávavě pokynula rokou. Žena se na ně ohromeně dívala a neřekla ani slovo. Tigris pak ostřejším hlasem a stále ještě s úsměvem dodala. "A taky bychom moc rádi vešli dál, pokud ovšem dovolíte. " Pak si žena rázem vzpoměla na své povinnosti a počala předváděl roztodivnou sérii úklon a omluv, dokud ji Tigris znuděně nezastavila. "Rádi bychom šli dovnitř hned, pokud dovolíte. Tenhle ruch tam venku vůbec neprospívá mým nemocným nervům," a utrápeně si povzdechla tak, že ji Orfeus vůbec nepoznával. Žena je s úplně rudou tváří vpustila dovnitř.

   Vnitřek hostince byl ještě zašlejší, než jeho zevnějšek. Stoly lokálu pokrývala tlustá vrstva mastnoty a vzduch uvnitř byl cítit vlhkem a plísní. Orfeus se ujal iniciativy. Pokud mají hrát, řekl si, tak pořádně. Odkašlal si a co nejformálnějším hlasem se ujal představování.

   "Když už jsme konečně tady," se znechucením se rozhlédl po lokálu, "tak bychom se vám mohli představit. Lady Dolores z Fallawillu," pokynul rukou k Tigris. Ta nejprve blýskla překvapeným pohledem po Orfeovi a pak povýšeně pokývla hlavou, "a já, její doprovod." Skromě se uklonil, nejprve Tigris, pak hostinské. Ta vypadala, že se nemůže hanbou ani nadechnout. Její obličel střídal barvy od červené přes zelenou až před nimi stanula úplně bledá.

   "Hluboce se vám omlouvám, vaše Excelence, byla jsem poněkud špatně naladěná, vaše Výsost jistě promine. Co si budete přát ?" Tigris zadržovala nutkání rozesmát se na celé kolo, ale ovládla se a s nesmírným vypětím udržet vážnou tvář jí odpověděla. "Tak zaprvé, můj titul je lady, tedy jaké označení mi přísluší, Orfee ?" Vyzývavě se na něj zadívala, aby taky promluvil, ale Orfeus poznal, že to udělala proto, že o tom nemá ani páru. "Vám, jako lady Dolores přísluší označení má paní, nikoliv vaše Excelence, nebo snad vaše Výsosti. Na to má právo pouze král, nebo kníže." Probodl Tigris pohledem, protože se mu zdálo, že pokud to neurychlí, tak hostinská omdlí hanbou. "A budeme si přát nocleh na jednu noc, čisté šaty,  jídlo a ustájení pro koně." S těmito slovy se hostinské uklonil. Ta mu spěšně podala klíč a zeptala se :

   "Chcete jeden, nebo dva pokoje ?"

   "Jeden bude stačit," odpověděl Orfeus. Nato jim žena vtiskla klíč do ruky a řekla :

   "Dva zlaté prosím, pro koně jsou to tři měďáky" S rozpačitým úsměvem přijala požadovanou částku od Orfea a poté, co se přesvědčila, že peníze jsou pravé si je pečlivě uložila do umaštěné zástěry.

   "Po schodech nahoru a první pokoj vlevo, na posteli najdete čisté šaty," sdělila jim a obrátila se zády. Tigris a Orfeus se po sobě podívali a nepotřebovali si nic říkat. Jakmile byli sami v pokoji, vyprskli smíchy.

 

 

 

Příspěvky

Komentáře k 10 kapitole

25. 5. 2012

 
Celý příspěvek | Rubrika: 10.- Lady Dolores | Komentářů: 0