9.- Mluvící kůň a zloděj
Mlčky si sbalili věci a vydali se na cestu. Na Shayovi se střídali, jelikož Tigris už nebyla tak slabá, jako první den a Orfeus se chtěl vyhnout dalším pádům, z nichž mnohé by ani zdaleka neskončily tak dobře, jako ten první. Nyní se jim šlo ale mnohem lépe, protože každého povzbuzovala myšlenka na teplé jídlo a odpočinek v Carawillu.
Tigris si už po počáteční nedůvěře na Shaye zvykla a pochopila princip a rytmus jeho pohybů, takže se jí jelo mnohem snáz. Navíc cítila, že jí je poník vděčný a byla hrdá na to, jak si získala jeho důvěru. Byla na jeho hřbetě ráda, cítila se u něj v bezpečí a skoro s nevolí jej po půlhodině předávala unavenému Orfeovi. Poník jakoby na ni mrkl a řekl : neboj, on se chce taky svést, pak zase budeme spolu. Tigris vykulila oči. On na ni mluví ! Bylo to zvláštní, mluvit s koněm, ale Tigris byla přesvědčená, že si nevymýšlí. Pak se znenadání ozval Orfeus.
"Je to zvláštní pocit, když s tebou mluví, že ?" prohodil konverzačním tónem, ale Tigris neuniklo, že se potichu směje. Udiveně zvedla hlavu.
"Ty s ním takhle mluvíš pořád ? A on ti odpovídá ?" Nevěřícně se na Shaye podívala, jako by tento fakt mohl nějak zázračně vyvrátit. Připadala si divně, když žádá o radu koně, ale ten se spolu se svým majitelem rozesmál. Opravdu rozesmál. Orfeus se řehtal jako kůň, jiné označení se pro to nehodilo a Shayův hrudník se jaksi rytmicky nadouval a z jeho nozder vycházelo jakési bublání, které by se s trochou fantazie dalo nazývat smíchem. Kůň se směje ! A tady před jejíma očima ! Tigris si nemohla pomoct a rozesmála se taky. Všichni se zastavili a zplna hrdla se smáli, dokud popadali dech. Tigris utřela poslední slzu smíchu a společně se s tichým pochechtáváním dali do pochodu.
"Stejně tomu nemůžu uvěřit," prohlásila Tigris, když se dosyta vynasmáli a vrtěla hlavou. "Mluvící kůň ..." Orfeus se naposledy uchechtl a pak vysvětloval:
"Já jsem se divil možná ještě víc, než ty, když jsem to zjistil. Shay a já ... byli jsme si blízcí od první chvíle, co jsme se potkali. Já byl opuštěný a on taky, padli jsme si do oka. Byl to po dlouhou dobu můj nejlepší přítel." Odmlčel se, a pak pokračoval. "Je to zvláštní, vždycky jsem si myslel, že mluví jenom se mnou. Jak je vidět, získala sis jeho důvěru." Žárlivě po ní loupl okem a přidržel Shayovy otěře ještě pevněji, jako by mu je chtěla Tigris vzít. Vypadal přitom tak majetnicky, že se Tigris znovu rozesmála. Pak ale zvážněla.
"Jak to myslíš, získala jeho důvěru ? Předtím jsem na něm jela celý den a nevadilo mu to." Poplácala poníka po šíji. Orfeus se nevesele uchechtl.
"To udělal proto, že jsem mu o tobě řekl. To bys koukala, co dovede udělat s těmi, kdo se mu nelíbí. Možná to uvidíš, v Carawillu hledá štěstí spousta zlodějů. Předem lituju toho, kdo se odváží sednout na Shayův hřbet bez jeho svolení," pronesl procítěně. Tigris byla zvědavá.
"Co se stane ?" zeptala se dychtivě.
"Co by se mělo stát ?" opáčil zaraženě Orfeus.
"No přece když se někdo pokusí Shaye ukrást."
"Jo táák," vzpoměl si Orfeus a tvář se mu rozjasnila. "To on vyhodí zadkem tak, že letíš přes půlku ulice. Znám to z vlastní zkušenosti." Bolestně se ušklíbl a pomasíroval si zadnici, jako by ho to ještě nepřestalo bolet. Tigris se na něj zaraženě podívala.
"Myslela jsem, že ty, kdo Shay zná, nezhazuje." Podezřívavě loupla pohledem po Orfeovi. Ten se zatvářil jako malý kluk, který provedl nějakou rošťárnu.
"No, myslela sis to dobře," odvětil vyhýbavě, ale škoda už byla napáchána. Tigris se vítězně usmála.
"Tak co se tehdy stalo ?" nepřestala dorážet.
"Nu, řekněme, že jsem si ho půjčil," snažil se z toho vybruslit, ale Tigris ho měla v pasti.
"Na dobu neurčitou ?" Někdy dokáže být pěkně nesnesitelná, pomyslel si Orfeus. Odfrkl si a co nejlhostejnějším tónem odpověděl.
"Tak dobře, ale ukradl je silný slovo. Já nejsem zloděj, já jen ..." Tigris ho nenechala domluvit, protože vyprskla smíchy.
