15.- Gryf
Tigris viděla všechno zpomaleně. Viděla, jak lukostřelec vložil do tětivy šíp, natáhl a vystřelil. Šíp letěl po obloze snad celou věčnost a Tigris se nepřinutila Orfea varovat. Jen uchváceně sledovala ladnou křivku, kterou šíp opisoval ve vzduchu. Pak přidušený Orfeův výkřik a tupý náraz, jak si hrot našel cestu zkrz kazajku až do masa. Jejich pohledy se střetly a Tigris viděla, jak jeho oči pomalu dohasínají. Orfeus se zmohl jen na jedno posledí slovo.
"Tigris ..." zašeptal, pak se mrtev zkácel k zemi.
Ne ! To se nemohlo stát ! Tigris zavrčela, bylo to něco mezi vzlykem a výkřikem a vrhla se na Gilese. Toužila tomu netvorovi rozsápat hrdlo a bylo jí absolutně jedno, že na ni míří stovka šípů. Zkrz závoj slz viděla Gilesův spokojený úšklebek, který pak následovalo pobavení, když spatřil Tigrianinu reakci.
Jeden z lukostřelců to nevydržel a vystřelil na ni. V té chvíli Giles odvrátil zrak udělal něco, co Tigris považovala za absolutně nemožné. Holou rukou lapil letící šíp ve vzduchu, jako by to byla moucha, zlomil ho ve dví a zabodl pohled do lukostřelce. Ten se přikrčil, protože si uvědomil, že udělal osudovou chybu. Navíc ho zjevně viděsilo Gilesovo umění.
"Nerozuměls rozkazům ? Pán ji chce živou ! Poradil bych si s ní sám i bez tvojí šlechetné pomoci, pokud si ale myslíš, že je to nad moje síly, řekni svůj názor. My ho milerádi vyslechneme." Ohrnul ret a Tigris vycítila příležitost k útěku. Zuřivost ji opouštěla, nahradila ji však čirá nenávist. Udělala pohyb směrem dozadu a vzápětí ucítila palčivou bolest v šíji. Čísi uhlazený a lehce posměšný hlas jí zašeptal do ucha :
"Mně neutečeš, krásko. Sice žasnu nad tvojí odvahou, ale prostě nemáš šanci." S hrůzou si uvědomila, že za ní stojí Giles. Ještě zesílil svůj stisk a Tigris se před očima začaly dělat mžitky.
"Jestli si myslíš, že to, žes překonala můj pohled je vítězství, tak tě milerád vyvedu z omylu. Mám spoustu es v rukávu a myslím, že ani ty bys je nedokázala překonat." Když se o ní začalo pokoušet bezvědomí, pustil ji a zmučeně se svalila do trávy. Slyšela halasný smích jeho mužů, kteří se chechtali její bezmoci. S námahou se vyhrabala na nohy a ohlédla se, aby se podívala Gilesovi do tváře a pěkně mu řekla, co si o něm myslí. Nezáleželo jí na následcích jejího jednání. Nezáleželo jí už vůbec na ničem. Už měla na jazyku první urážku, jenže ...
Giles za ní nestál. Celá zmatená se otočila a málem narazila do jeho hrudi. Smích ještě zesílil.
"Hledáš někoho, krásko ?" zeptal se posměšně. Tigris celá rudá ponížením a zmatená jeho zmizením jen něco chabě vykoktala.
Veselí dosáhlo vrcholu. Giles se smíchy neudržel klidně na nohou a většina mužů na tom byla stejně. Jen jeho gryf hlasitě pofrkával a vzpínal se na zadních.
V tu chvíli se Giles přestal chechtat, hrubě do Tigris strčil a postrkovakl ji až k tomu zvířeti. Přinutila se mu pohlédnout do očí a strnula.
V jeho očích se zračila obrovská bolest a utrpení. Gryf musel nepředstavitelně trpět a byl podroben násilím. Tigris jí ho bylo líto. Nemohla pro něj ale nic udělat, aspoň prozatím. Giles jí zasyčel do ucha :
"Seznam se s Denissem. Krásný, že ? Tak to má být. Tímhle ukazuji světu, že nic proti mě nemá konkurenci, ani mýtická stvoření." Tigris se dělalo zle nad jeho krutostí. Giles se očividně nezalekl ničeho a nic mu nedělalo větší radost, než pohled na cizí utrpení. Soustředila se na to, jak moc ho nenávidí.
Prudce ji přehodil přes sedlo. "Máš tu čest jet na gryfovi, tak si jí važ," usykl a posadil se před ní. Bolestivě dloubl gryfa do slabin a ten okamžitě vyrazil.
Zastavil se před jedním z jeho mužů a Tigris si uvědomila, že to byl ten, co na ní poslal šíp. "S tebou si to vyřídím potom," utrousil spokojeně k němu a lučištník zbledl. Giles se krutě usmál a pak zavelel.
"Za mnou !" Vykřikl a cvalem se rozjel po cestě.
